O objektu
Obloučkový styl (Rundbogenstil) se v rámci nástupu moderní éry v prostředí zemského hlavního města Opavy uplatnil nejen v případě architektury školských staveb, jakou byla vyšší reálná škola v rámci opavské okružní třídy (Glacisstrasse) od Ludwiga Förstera nebo chlapecká obecná a měšťanská škola. Další příklad veřejné stavby v intencích obloučkového stylu navrhl inženýr městského stavebního úřadu a autor opavského regulačního plánu Eduard Labitzky, jenž vyprojektoval i onu zmíněnou chlapeckou obecnou a měšťanskou školu. Městská tělocvična vznikla v těsném sousedství okružní třídy v prostoru tehdejší Turnéřské ulice (nyní ulice Hauerova). Pro výstavbu městské tělocvičny vybraná ulice směřovala od okružní třídy k hospodářskému dvoru zvanému Kliplák, na jehož místě se následně zformovalo význačné náměstí, původně pojmenované podle opavského purkmistra Emila Rochowanského z přelomu 19. a 20. století. V současnosti se nazývá Bezručovým náměstím. Tento reprezentativní veřejný prostor je zastavěný na východní straně nájemními domy a na straně západní význačnými administrativními paláci zemské vlády, nyní sloužícími potřebám Slezské univerzity. Nynější Hauerova ulice měla propojit reprezentační okružní třídu právě s tímto rozsáhlým veřejným prostorem.
Inženýr Labitzky situoval objekt městské tělocvičny podélným průčelím paralelně s uvedenou ulicí a dal mu podobu italské vily se symetrickým uspořádáním založeným na trojdílné kompozici. Střed tvoří vstupní patrový pavilon, původně v průčelí uvozený dvěma hranolovými věžemi přesahujícími o patro atiku a akcentujícími nároží středního pavilonu. Na střední pavilon po stranách navazují shodně pojatá boční křídla, původně určená pro dva obdobné tělocvičné sály obdélného půdorysu. Ve středním pavilonu se v zadním traktu nachází dvouramenné schodiště do patra, propojující centrálně umístěné chodby v přízemí a patře. V patře bylo původně situováno provozní zázemí a byt správce, respektive ředitele vyšší reálné školy. Průčelí středního pavilonu orientované do Hauerovy ulice bylo původně rozčleněno do tří úrovní, přičemž přízemí bylo rytmizováno pásovou rustikou a v patře dominovala okna s valenými záklenky a dekorativními parapetními deskami. Hranolové věže se do prostoru obracely na všech stranách dvojicí sdružených valených oken a pod korunní římsou s konzolami na každé straně systémem čtyř dvojic obdélných sdružených okének. Boční křídla měla strohou fasádu členěnou pilastrovým řádem s římsovými hlavicemi a valenými okny se záklenky. Původní bohatší členění fasád vzalo za své v důsledku opravy objektu v rámci odstraňování válečných škod z jara 1945. Tehdy byly zbořeny i věže, což představuje výraznou deformaci celkového vyznění samotné stavby.
Budova sloužila jako tělocvična, do počátku 20. století také jako výstavní pavilon. Změna v užívání objektu nastala po roce 1945, kdy jej využívalo město jako sklad kulis a dílnu městského divadla. V roce 1992 odkoupila bývalou tělocvičnu od města Slezská univerzita, která zadala ostravské architektonické kanceláři OSA vytvoření projektu na přestavbu pro vlastní potřeby. Architekt Marek Danyš navrhl obnovu historické budovy a zároveň nové přístavky k bočním křídlům směrem do dvora. V severní části je to přístavba s kancelářemi a střižnami. V prostoru bývalé tělocvičny v severním bočním křídle byl zřízen velký ateliér a v jeho sousedství další prostor, přičemž oba lze vzájemně propojit. V jižním křídle bylo vytvořeno kino s kapacitou 180 diváků. Do dvora jsou orientovány přístavby. Ty mají odlišnou podobu. V úrovni středního křídla je to prosklená chodba v rovině přízemí, u severního křídla hranolová patrová přístavba s podloubím v úrovni přízemí a u jižního křídla prostá hranolová patrová přístavba bez výraznějšího členění. Nové části mají buď prosklené fasády, nebo v případě přístavků k bočním křídlům fasády obložené deskami opatřenými bílým podkladem a žlutým šrafováním. V této souvislosti je na škodu věci, že přístavba nebyla vhodněji řešena s ohledem na potřeby pedagogického využití stavby. Týká se to především výraznějšího zapojení vnitřního nádvoří v souvislosti s možností pobytu studujících, k čemuž by se lépe hodilo rozšíření podloubí na všechny tři strany vnitřního dvora. To by vytvořilo vhodnou protiváhu nekrytému parkovišti dominujícímu druhé části dvora a tvořícímu ne zrovna přívětivé prostranství v tomto vnitrobloku. Další potencionální možností z hlediska vnějšího výrazu historické stavby je již zmíněná absence obou věží v hmotovém řešení a v siluetě středního křídla objektu.
MSt
