O objektu
Opavští obchodníci Max Breda a David Weinstein si pro sídlo své firmy, založené v roce 1898, vybrali činžovní dům společenství opavských pivovarníků na tehdejším náměstí Františka Josefa 11 (dnes náměstí Republiky). Dům stál v exponované poloze nově se tvořícího obchodního a komunikačního centra na okraji městského jádra, kde se Opava začala rozrůstat směrem ke Krnovu a Olomouci a kde se po zboření Jaktařské brány ve 30. letech 19. století otevřel prostor k propojení historického jádra města s předměstím. Od 16. století zde stál pivovar se sladovnou (v místě dnešní spořitelny), který byl v roce 1824 přenesen na místo někdejšího morového hřbitova. Náměstí, které se až do roku 1877 nazývalo Senným trhem, se začalo formovat teprve po zboření hradeb a brány. V roce 1847 byla na jeho severní straně postavena kasárna. V 60. a 70. letech 19. století bylo náměstí zastavěno troj- a čtyřpodlažními domy a několika veřejnými stavbami (městská spořitelna 1898–1901, vojenské velitelství 1908–1914).
Vybraný dům byl dvoupatrový, s jednoduchou klasicistní fasádou. V parteru se nacházela velká obchodní místnost, sklady a dvoupokojový byt, byty byly i v obou patrech. Obchod Breda & Weinstein zaujímal zpočátku jen pravou část parteru, měl tři výkladce a vstup prosklenými dvoukřídlými dveřmi. Obchodníci si dům nejprve pouze pronajímali, v roce 1911 ho koupili a o rok později proběhla jeho přestavba podle projektu Julia Lundwalla. Dům při ní dostal 3. patro, byly provedeny úpravy interiéru a ve dvoře byla postavena třípatrová přístavba. V roce 1917 přikoupil David Weinstein (Max Breda zemřel v roce 1914) sousední dům č. 9/10. Již v té době uvažoval o větší přestavbě, ke které nakonec přikročil roku 1925. Zpočátku plánoval pouze dílčí adaptaci stávajícího obchodního domu, k níž vypracoval plány ostravský stavitel František Grossmann, nakonec se ale ukázalo, že dům nevyhovuje moderním požadavkům a zlepšení mohlo nastat jen celkovou přestavbou.
První projekt na komplex budov obchodního domu a správy opavského pivovaru vypracoval v roce 1926 vídeňský architekt Hugo Gorge. Ačkoli jeho návrh Weinsteinovi nevyhovoval, byla již v té době stanovena základní koncepce a funkční uspořádání, které se již v zásadě neměnily. Starší obchodní dům (č. 11) měl být z větší části zachován, ale zvýšen o patro, na místě domu č. 9/10 měla vzniknout novostavba, propojená se stávající budovou. S tím pracoval i další oslovený architekt, opavský Otto Reichner, v únoru 1927. Ani jeho projekt nebyl přijat. Již v té době totiž David Weinstein komunikoval s vídeňským architektem a krnovským rodákem Leopoldem Bauerem, jehož dílo znal díky svému členství v opavské obchodní a živnostenské komoře (budovu komory navrhl Bauer v roce 1906) a ve správní radě Priessnitzova sanatoria v Gräfenbergu (vznikla podle Bauerova projektu v letech 1908–1910).
Leopold Bauer navrhl v roce 1927 jednu ze svých nejvýznamnějších realizací. I přes komplikace, které to pro projekt znamenalo, dodržel podmínku zachování části staršího obchodního domu. Z něj se dodnes dochovala čtyři podlaží na pravé straně, zčásti i s původní dispozicí (pasáž a prostory vedle ní, původní prodejní prostor ve 2. suterénu s přístupovým schodištěm) a s detaily, jako je dvojice vitráží v přízemí nebo regály v suterénu. K této původní části pak byl na místě zbořeného domu č. 9/10 přistavěn železobetonový skelet vyplněný zdivem.
V pětipodlažním objektu obchodního domu zabíraly obchodní plochy první dvě podlaží a jeden ze dvou suterénů, v dalších patrech bylo provozní zázemí a oděvní továrna. Jádrem dispozice se stala půlkruhová dvoupodlažní hala s monumentálním půlkruhovým schodištěm a ochozem, krytá kopulí z železobetonových žeber se sklobetonovou výplní. K hale vedla pasáž z náměstí (částečně byla využita pasáž vytvořená při adaptaci v roce 1923) a diagonální koridor od druhého vstupu z nároží. Ochoz v mezipatře byl lemován dřevěnými vitrínami určenými k prezentaci drobného zboží. Všechna podlaží byla volná, dělená pouze železobetonovými pilíři. Jednotlivá podlaží propojovalo hlavní trojramenné schodiště ve středu dispozice a boční schodiště z Pivovarské ulice, schodiště pod kopulí zpřístupňovalo pouze první suterén, přízemí a mezipatro.
Obě budovy byly sjednoceny pláštěm fasády, přičemž Bauer oproti tehdy progresivnímu funkcionalismu nepoužil prosklení železobetonového skeletu, ale „obalil“ ho hmotným pláštěm s pravidelným rastrem obdélných oken, členěným příporami, které vybíhaly do lunetové římsy. Přízemí bylo členěno velkými obdélnými výkladci, nad nimiž probíhal široký firemní vlys.
Stavba probíhala od září 1927 do prosince 1928, úpravy interiérů pokračovaly ještě v letech 1929–1930. Vedením stavby byl pověřen architekt Otto Reichner, stavební práce provedla firma Ericha Geldnera, železobetonové konstrukce firma Ed. Ast & co. Mříž u hlavního vstupu vytvořil Ludwig Blucha z Opavy, autorem uměleckých vitráží byl F. Lucke z Jablonce nad Nisou a firma J. Lötz Witwe Klášterský Mlýn. Provoz obchodního domu nebyl po celou dobu stavby přerušen.
Leopold Bauer vytvořil stavbu inspirovanou německým expresionismem (hamburský Chilehaus od Fritze Högera) a americkou architekturou tzv. chicagské školy (stavby Louise Sullivana). Od historizujícího pojetí, které upřednostňoval před první světovou válkou, se Bauer vrátil k jednoduššímu a střídmějšímu výrazu založenému na funkci a konstrukci. Dekorativnost omezil na detaily – kašnu a mříž v pasáži, vitráže, světelné poutače. Vzhled obchodního domu ovlivnila americká kultura, která byla v té době symbolem světovosti.
V letech 1959–1964 byl obchodní dům modernizován a adaptován pro nákup formou volného výběru zboží, což si vyžádalo i změnu dispozice. V přízemí byl prohlouben prostor pasáže a na místě starého schodiště za arkádami bylo postaveno nové trojramenné schodiště s výtahem, obložené rumunským mramorem. Obchodní prostory byly zprovozněny i ve 3. a 4. podlaží a všechny interiéry byly upraveny v tehdy aktuálním „bruselském“ stylu. Na zadní trakt bylo přistavěno 5. patro. Další úpravy proběhly v roce 1998, tehdy byl obchodní dům i přes odpor památkářů propojen se sousedním pivovarem pasáží v přízemí a průchody v ostatních podlažích. Po lokálním požáru v roce 2004 byla budova rekonstruována, v roce 2012 uzavřena. V roce 2024 ji koupilo město Opava, které plánuje opravu a další využití.
RR
