O objektu
Závěr Olomoucké ulice zaujaly stavby určené zdravotním účelům. Nejprve vznikla psychiatrická léčebna (1886–1889), poté zemská nemocnice (1897–1900). Počátkem 10. let 20. století je doplnilo třetí léčebné zařízení – soukromé sanatorium pro movitější klientelu založené ředitelem zemské nemocnice Fritzem Pendlem. Fritz Pendl (1870–1952) pocházel ze Štýrska, po studiích medicíny působil ve Štýrském Hradci a později ve Vídni. V říjnu 1902 přišel do Opavy, kde se stal po tragické smrti primáře chirurgie zemské nemocnice Otto Zinsmeistera jeho nástupcem. V roce 1905 byl jmenován ředitelem nemocnice, kterou vedl až do roku 1926 a poté v letech 1938–1945. Byl také předsedou prvního vědeckého spolku lékařů v Opavě.
Sanatorium se 40 lůžky a dvěma operačními sály s nejmodernějším vybavením nechal Pendl postavit v sousedství nemocnice v letech 1911–1913 podle návrhu vídeňského architekta Alfreda Kellera. V průběhu schvalování byl ještě k úpravám projektu přizván vrchní stavební inženýr Adolf Müller jako specialista na zdravotní stavby. Sanatorium bylo situováno na rohové parcele sevřené ulicemi Olomouckou, Laudonovou (dnes Vančurova) a Rudolfa Chrobaka (dnes Rybova). Od rušné Olomoucké ulice ho oddělila zahrada. Pro tento pozemek navrhl architekt Keller třípodlažní budovu s obytným podkrovím na půdorysu L, s trojtraktovým křídlem směřujícím na jihovýchod k ulici Olomoucké a bočním dvoutraktovým křídlem směřujícím na jihozápad. To zajistilo všem pokojům a ordinacím situovaným do vnějších traktů optimální sluneční osvětlení. Hlavní vstup byl umístěn v jihovýchodním křídle. Ve zvýšeném suterénu se nacházel kromě prostor pro vytápění a kuchyně se zázemím také rentgen, hydroterapie a tzv. Zanderův sál, nazvaný podle švédského lékaře, ortopeda a průkopníka mechanoterapie Gustava Zandera a sloužící zřejmě fyzioterapii. V přízemí byly pokoje pacientů, ordinace, kancelář, čekárna, pokoj a hygienické zázemí pro ošetřovatelky, pokoj lékaře a velká denní místnost v cylindricky tvarovaném nároží, členěná dvojicí kanelovaných sloupů, jíž v úrovni 2. patra odpovídala terasa. V 1. patře se nacházely další pokoje pro pacienty a také byt lékaře a pokoj sester se zázemím. Také v 2. patře se v jihovýchodním křídle nacházely pokoje pacientů a pokoj sester, do jihozápadního křídla byl situován velký a malý operační sál, místnost pro narkózu, sterilizační místnost a pokoj lékaře. Interiéry architekt pojal ve stylu art deco. Chodby byly obloženy dřevěným táflováním a vyzdobeny dekorativní výmalbou, hlavní schodiště ve styku obou křídel mělo kované zábradlí se spirálovými motivy. Pokoje byly vybaveny vestavěným nábytkem. Budova s dynamickou kompozicí a jednoduchým exteriérem byla postavena ve stylu moderny s důrazem na malebnost blížící se Heimatstilu. Traktování hmoty se omezilo na úzkou kordonovou římsu odsazující vysoký parter od dalších podlaží a na podokenní římsy ve 2. patře. Kamenná podezdívka, půlkruhově ukončená okna v přízemí, cylindrický rizalit s (dnes již zaniklou) terasou a kontrast strukturované a hladké omítky evokovaly horská sanatoria.
V roce 1945 bylo sanatorium konfiskováno a o dva roky později začalo sloužit jako porodnice. Při adaptaci se přistoupilo k zastřešení a obezdění terasy ve 2. patře. Porodnice zde fungovala do roku 2003, kdy byl provoz přemístěn do nové budovy v areálu nemocnice. Poté zůstal objekt někdejšího sanatoria několik let nevyužívaný. V roce 2012 ho koupil soukromý majitel a v letech 2013–2014 adaptoval na penzion pro seniory (Vila Vančurova). Při této rekonstrukci podle projektu architekta Jiřího Horáka byla stavba doplněna o balkony, byla vyměněna některá okna (část přeměněna kvůli balkonům na francouzská) a provedeny zcela nové vnitřní i vnější omítky. Některé prvky, jako např. dekorativní vstupní dveře, byly repasovány. V roce 2020 byly zbořeny budovy ve dvoře na severní straně a v letech 2021–2022 nahrazeny jednopatrovou novostavbou propojenou s původní budovou krytým koridorem v úrovni 1. patra.
RR
