Ludwig Tischler

Seznam objektů architekta:

- palác Razumovských, Nádražní okruh 669/31, Opava-Předměstí, 1891–⁠1893

Architekt a malíř Ludwig Tischler se narodil v italském Terstu v rodině hostinského Johana Tischlera a Anny Tischlerové, rozené Beschornerové. V letech 1857–⁠1861 studoval na vídeňské polytechnice (dnes Technická univerzita). Po jejím absolvování pracoval v letech 1862–⁠1869 v renomovaném ateliéru Johanna Romana a Augusta Schwendenweina, kde se podílel na stavbě mnoha nájemních paláců.

Roku 1865 se oženil s Julianou Plachovou, s níž měl dceru Annu. V letech 1870–⁠1875 působil jako hlavní architekt Vídeňského stavebního spolku (Wiener Baugesellschaft). V té době navrhl v souvislosti se Světovou výstavou ve Vídni v roce 1873 (většinou ve spolupráci s Karlem Schumannem) několik hotelů. Od poloviny 70. let 19. století podnikal samostatně, často projektoval pro Všeobecnou rakouskou stavební společnost (Allgemeine Österreichische Baugesellschaft), v níž se stal nakonec členem správní rady.

Z jeho vídeňských staveb můžeme kromě hotelů Metropol (1872), Tegetthoff (1872), Krummer (1870) a U Zlaté kachny (1889) jmenovat synagogu v 16. okrsku (1885), hudební pavilon (1880), kavárnu Scheidl, rozšíření dětského špitálu sv. Anny (1890), obnovu řeckého ortodoxního kostela (1898), dům U Kukátka (1889) a dalších několik desítek nájemních domů. Často také projektoval pro šlechtu (pro Razumovské, Abensperg-Trauny, Selderny), ať již luxusní vídeňské paláce, nebo venkovská sídla, ale i pro rozvíjející se střední vrstvu, takzvanou „druhou vídeňskou společnost“, k níž patřil např. novinář Moritz Szeps. Pro některé pracoval opakovaně, například pro šlechtickou rodinu Razumovských, pro kterou navrhl paláce v Opavě (1892–⁠1893) a ve Vídni (1903), soubor obytných a obchodních domů ve Vídni, zvaný U Ostrého rohu (1894–⁠1895, nedochováno), a také několik objektů pro lázeňský areál v Jánských Koupelích (1898–⁠1901). Ačkoliv se Tischler etabloval především ve Vídni, bylo realizováno i několik jeho mimovídeňských staveb. Kromě výše zmíněných k nim patřily například vily v lázních Teplá u Trenčína (dnes Trenčianské Teplice, Slovensko), přestavba zámku Seldernů v Motěšicích (Slovensko), hotel Gasteinhof v Bad Gastein (Rakousko) nebo hotel Imperial v Dubrovníku (Chorvatsko).

Ludwig Tischler působil také jako novinář a je rovněž autorem důležitého díla shrnujícího novou výstavbu na vídeňské Ringstrasse – třídílné publikace Vídeňské novostavby (Wiener Neubauten, 1876–⁠1891), kterou napsal spolu s historikem umění Karlem von Lützow. Tischler patřil k nejvíce činným vídeňským architektům, jen ve Vídni vyprojektoval na 250 staveb. Zemřel na vrcholu tvůrčích sil v pouhých 66 letech, mnohé z jeho návrhů byly dokončeny až po jeho smrti.

V počátcích tvorby, které se kryly s počátkem éry Ringstrasse, se Tischler inspiroval zejména italskou renesancí, jeho návrhy z té doby se vyznačovaly elegancí a klasickými proporcemi a patří k příkladným stavbám přísného historismu. Od 80. let 19. století se posouvá k novobaroknímu stylu vycházejícímu z francouzského a italského baroka, posléze jeho stavby začínají nabírat na monumentalitě a Tischler se stává reprezentantem pozdního historismu. Jeho současníci ho dokonce označovali za „posledního vídeňského barokního architekta“. Charakteristickými prvky návrhů z tohoto období byly mohutné kopule nebo použití trojdílných oken typu serliana, které členil pilířky nebo litinovými sloupky. Historizujícímu stylu zůstal věrný i na přelomu 19. a 20. století, nastupující secesi a modernu zcela odmítal.

RR